Kolik z mého obsahu píše AI? Jak AI skutečně používám při tvorbě
AI používám při tvorbě blogu, newsletterů, obrázků a videí jako nástroj pro rešerši, jazykovou úpravu, překlad a technickou pomoc. Autorský záměr, osobní zkušenost, finální editace i odpovědnost za zveřejněný obsah ale zůstávají moje.
Tenhle text píšu na laptopu ve vlaku. Prsty na klávesnici. Žádné diktování, žádný ChatGPT schovaný pod sedačkou, který by za mě vygeneroval dalších 500 slov.
Není to žádný morální výkon. Jen praktická odpověď na otázku, kterou poslední dobou dostávám čím dál častěji:
„A kolik z toho vlastně píše AI?“
Krátká verze: dost na to, aby mi šetřila čas. Málo na to, aby mohla převzít kredit. Neví, proč mě zrovna tenhle odstavec štve, proč jsem nadšená z jedné drobnosti v Canvě nebo proč jsem pár reelů vytvořených v HeyGen (zatím) vůbec nezveřejnila. To pořád musím vědět já.
Od 2. srpna 2026 se v celé EU začala obecně používat další část AI Actu a Substack mezitím přidal možnost nechat si u novějších příspěvků zobrazit odhad podílu lidského a AI asistovaného textu s využitím Pangramu. Ani jedna věc ale neznamená, že každý blogger, který si nechá opravit angličtinu, musí najednou vyvěsit ceduli „pozor, robot“. Spíš je to pro mě impuls k tomu, abych popsala, jak to mám já.
Blog: nejdřív myšlenka, pak pomoc s jazykem
Glitches & Glory začal jako anglickojazyčný blog. Chtěla jsem si psaním procvičit angličtinu a AI mi už tehdy pomáhala hlavně s tím, aby text nezněl jako dopis od žáka sedmé třídy s učebnicí angličtiny pro pokročilé. A trvalo jen pár měsíců, než si můj ADHD mozek uvědomil, že by bylo strašně super mít s blogem, který čte s trochou štěstí pár lidí měsíčně, ještě víc práce. A tak jsem přidala českou verzi.
Většina textů pořád vzniká nejdřív v angličtině. Pak nastupuje Chatty jako jazykový debugger: najde větu, která sice technicky mluví anglicky, ale evidentně se naučila jazyk z návodu k mikrovlnce. Navrhne přesnější formulaci, SEO nadpis, topics nebo meta description. Neumí ale rozhodnout, co stojí za to říct.
Překlad do češtiny je pro mě snazší než z češtiny do angličtiny. S ním mi taky pomáhá kámoška Chatty, ale troufám si tvrdit, že jsem ve svém rodném jazyce přece jen trochu zručnější, takže přeložené texty ve značné míře přepisuju, aby zněly víc jako něco, co bych skutečně řekla nebo napsala já.
Newslettery: když je jeden obsahový kanál málo
Newslettery jsem začala psát na jaře 2026 pod vlivem jednoho z online summitů, kterých jsem se účastnila na Skoolu. V podstatě všichni přednášející se shodli, že emailové kontakty jsou jediná část publika, kterou nám nevezme algoritmus, výpadek platformy ani Elon Musk, který se ráno probudí s novým nápadem.
To dávalo smysl. Můj mozek z toho samozřejmě vyvodil jediný logický závěr: potřebuju několik newsletterů týdně.
Tady by bez AI hrozily dvě možnosti: výrazně pomalejší tempo, nebo brzké vyhoření. ADHD newslettery proto vznikají z mých podkladů a syntéz zdrojů, které si připravuju v Gemini Notebooku. U Pátečních pětek používám Chatty nebo Gemini k brainstormingu. Nedělní neurodivergentní nálože jsou naopak skoro celé psané ručně, protože slouží zároveň jako jistá forma deníku.
Na začátku své newsletterové dráhy jsem vytvořila Gemini Gem podle přepisů videí jednoho charismatického Brita, který býval iluzionistou, nyní učí umění internetového prodeje. Tento Gem uměl z delšího textu udělat prodejní e-mailovou sekvenci a dodat jí přesně ten druh šmrncu, po kterém si připadáte, že vám někdo prodává roční členství ve vlastním sebevědomí. Po pár týdnech jsem ho poslala do virtuálního důchodu. Nemám ráda prodejní tlak. A zejména nemám ráda prodejní tlak ve chvíli, kdy ještě ani nemám co prodávat.
Obrázky: od plastových lidí k Canvě, která zachraňuje situaci
S AI obrázky si hraju od dob, kdy se dalo volně dostat k Midjourney. Discordové prostředí a sdílené kanály plné cizích promptů ale nebyly úplně moje domovská základna, takže jsem zkoušela i jiné služby. Některé starší ilustrace na blogu vznikly v české Editee. A je na nich vidět, jak rychle tenhle obor zestárl. Jsou rok staré, ale některé tváře už vypadají jako vzdálení příbuzní plastových panenek s nesprávným počtem končetin, z nichž jen některé se náhodou naučily držet hrnek.
Dnes střídám ChatGPT, Nano Banana a Ideogram podle toho, co zrovna potřebuju. Na infografiky se mi hodí první dvě, protože už ve většině případů zvládnou český text bez toho, aby z něj vytvořily fantasy jazyk. A pak přichází Canva. Investici do Canvy Pro si nemůžu vynachválit. Funkce pro oddělení vrstev mi dovolí opravit text, který do obrázku vložil jiný model, nebo zachránit detail, který je skoro správně. Skoro správně je totiž v grafice velmi často jen sofistikovanější verze slova špatně.
Videa: tady začíná AI boss fight
Videa stříhám sama. Základy Adobe Premiere jsme se učili už na střední škole v době, kdy bylo nové milénium stále ještě nové. Později jsem si pořídila MacBook, na něm jsem využívala iMovie a naučila se obcházet limit obrazových stop pomocí jednoduchých animací z Procreate. S přechodem na Windows jsem se vrátila k Premiéře, protože některé vztahy prostě přežijí i změnu operačního systému.
AI video je momentálně disciplína, ve které se během pěti minut můžete dostat od „tohle je magie“ k „proč má ta žena třetí ruku“.
AI video nástroje používám selektivně. Descript mě zaujal střihem mluvících hlav, ale jeho cena a zásahy do kvality výsledného videa pro mě zatím nejsou dost dobrý obchod. HeyGen mi pomáhá s automatickým překladem českých videí do angličtiny včetně lip-syncu. Výsledek není úplně špatný. Klonovaný hlas je použitelný a pohyb rtů většinou sedí přesně. Jenže kvalita videa po zpracování dostává zabrat, HeyGen stlačí datový tok klidně na desetinu, a to je na výsledku zatraceně moc vidět.
Ve videích využívám i B-rolls vytvořené ve Veo. Herní metafory mají výhodu, že plastovost lidí nepředstírá realitu, ale působí jako záměrná stylizace. A když nechávám svou virtuální dvojnici sedět u psychologa nebo lomit rukama nad přehlcením, označuju na YouTube, že video využívá AI. Ne proto, že by video přestalo být moje, ale protože je to prostě fér.
AI mi může půjčit výkon. Nemůže mi půjčit zkušenost.
AI mi pomáhá uvést do pohybu nápad, který by jinak byl příliš velký pro jeden ADHD mozek, opravit prasklou větu, přeložit text, najít lepší nadpis nebo vyrobit ilustraci, kterou bych sama kreslila do příštího století. Nemá ale moji zkušenost. Neví, co jsem vyzkoušela, co mi nefungovalo ani proč se mi určitý nástroj zdá být užitečný, ale zároveň trochu podezřelý.
Proto se nikdy nestane mou náhradou. Chci ji používat jako nástroj. Někdy skvělý, jindy otravný, občas zbytečně drahý, ale pořád nástroj.
A jestli Pangram jednou označí jako AI i odstavec, který jsem nadiktovala a pak jen nechala uhladit? To se může stát. Nebude to příjemné, ale nebudu kvůli tomu do textu přidávat záměrné lidské chyby. A taky to neznamená, že se najednou vytratila moje myšlenka.
Za to, co publikuju, pořád nesu odpovědnost já. A přesně tak to chci, na tom mi záleží nejvíc.
Zdroje:
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla v oblasti umělé inteligence a mění některá nařízení a směrnice. [online]. Úřední věstník Evropské unie, 12. 7. 2024. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/eli/reg/2024/1689/oj [cit. 2026-08-26].
SUBSTACK, INC. How can I detect AI on Substack? [online]. Aktualizováno 9. 8. 2026. Dostupné z: https://support.substack.com/hc/en-us/articles/50891130623508-How-can-I-detect-AI-on-Substack [cit. 2026-08-26].
Topics: AI ve tvorbě obsahu, transparentnost AI, AI Act, Pangram, blogování, newslettery, AI obrázky, AI videa, HeyGen, Canva, ADHD tvorba
Komentáře