Pokémon Legends: Z-A – Recenze: Dynamické souboje, Lumiose City a všechno mezi tím

Jen málokterou hru si běžím koupit, abych ji mohla hrát Day 1. Pravda, několik her jsem měla tu čest získat dokonce v předstihu díky recenzní spolupráci (v nedávné době například Stellar Blade nebo Towa, v minulosti např. Redfall). Těch, které si pořizuji v předprodeji za vlastní peníze však za ty roky bylo opravdu pomálu – třeba takový remaster Diabla II – především z nostalgických důvodů.

A letošní Pokémoni. Pravděpodobně poslední pro starý Switch bez dvojky v názvu.

Legendy, které začaly revoluci

Jde o titul ze série Legends, která má zvláštní kouzlo a stojí lehce mimo hlavní proud her s Pokémony. Předchozí Arceus z roku 2022 nás zavedl do světa Sinnoh v pradávné historii, kdy se mu ještě říkalo Hisui. Představil některé novinky, které byly do té doby i mezi pokémoními hrami dost neobvyklé, třeba plížení trávou a házení vlastnoručně vyrobených Pokéballů na nic netušící jedince.

I když by k tomu herní prostředí Legends: Arceus přímo vybízelo, nepodařilo se vybudovat zcela otevřený svět, a tak se tato hra nemohla pyšnit titulem první open world hry v sérii. Ať už se jednalo o designérký záměr nebo hardwarová omezení Switche, výsledkem byly jednotlivé prostorově omezené lokace a přesuny mezi nimi znamenaly nutnost načítání.

Pokémon Legends: Arceus

Pokémon Violet

Pokus o otevřený svět, který se rozsypal

Zlom měly přinést hry Scarlet a Violet z roku 2022. Snaha o možnost nalepit na krabičku velký barevný nápis „Open World” byla natolik usilovná, že viditelné loadingy sice nastávaly pouze při vstupu do hlavního města či školy a opětovnému návratu do divočiny, daní však byl velmi nestabilní výkon hry a grafické glitche podstatně častější než pověstní shiny Pokémoni.

Dalším pokusem, jak si napravit reputaci, tak mělo být pokračování v sérii Legends, tentokrát nesoucí na první pohled ne úplně jasný název Z-A. Už první zprávy naznačovaly, že se bude jednat o příběh odehrávající se ve městě Lumiose v regionu Kalos. Ten známe z her 6. generace, tedy X a Y původně vydaných pro Nintendo 3DS v roce 2013.

A pak přišla otázka, která rezonovala fandomem:

„Počkat… jen město? A žádné louky, lesní cesty, pobíhání s Froakiem v patách?“

Vývojáři i přes jistou nelibost části skalních fanoušků svou vizi dodrželi. Opravdu se pohybujeme pouze po městě a opravdu se vůbec nepodíváme za jeho hranice.

Mimo město se nedostaneme, ale posedět v kavárně s parťákem můžeme. | Vlastní gameplay

Hřiště jménem Lumiose City

Lumiose má kruhový půdorys s věží uprostřed a hlavními ulicemi, které hvězdicovitě vybíhají k jeho okrajům. Ty tvoří vysoká zeď, která byla patrná už ve verzích X a Y.

Dominanta města, Prism Tower, právě prochází rekonstrukcí, ale v jejím okolí se toho děje daleko víc. Ze záhadného důvodu se mezi lidská obydlí stahuje čím dál více divokých Pokémonů, což je sice možná kawaii, ale taky nebezpečné. Takové množství neochočených tvorů se přece nemůže toulat ulicemi města!

V parcích, na některých náměstích nebo dokonce na hřbitově tak postupně vznikají divoké zóny (Wild Zone) obehnané holografickou bariérou, která umožňuje její obyvatele držet mimo majetek daňových poplatníků.

Za této situace do města přijíždíte vy – holka nebo kluk dle vlastní preference a s minimální možností customizace v úvodu (ta pravá stylová divočina nastane později, až si na nové oblečení a barevné kreace ve vlasech vyděláte).

Na vaší volbě však závisí také to, který lidský parťák vás bude hrou provázet: Pokud si vyberete dívčí postavu, bude to kluk jménem Urbain. Jestliže hrajete s chlapeckým avatarem, bude vaší průvodkyní dívka Taunie.

Od svého protějšku toho nezískáte úplně málo: svého prvního Pokémona, ubytování v Hotelu Z a smysl existence ve městě Lumiose. Také vás seznámí s Battle Royale, která tu po nocích probíhá – čímž se dostáváme k samotnému názvu hry. Jakmile do soutěže vstoupíte, jste na Ranku Z a postupně si snažíte probojovat cestu na vrchol – až k Ranku A. Odtud název Z-A Royale, odtud Z-A z úvodní obrazovky.

Hrajete za dívku? Vaším lidským parťákem bude Urbain – ten týpek v teplákách vlevo.

Denní mise & noční bitevní aréna

Ve hře se více méně plynule střídají den a noc. Ve dne plníte různé úkoly – vedle hlavní dějové linky je tu i více než sto „vedlejšáků“, lovíte Pokémony a prozkoumáváte město. V noci se na náhodném místě ve městě objeví Battle Zone ohraničená podobně jako Wild Zone holografickou bariérou. Úkol je jasný: bojovat, vyhrávat a získávat body do Z-A Royale.

A proč říkám „více méně plynule“? V období, kdy plníte naskriptovaný úkol, typicky tutorial nebo dramatickou scénu ze závěru hry, je denní doba daná a neměnná.

Extrémně dlouhý den však není jedinou podivností začátečnických misí. Daleko nepříjemnější je vytvoření umělých koridorů z neviditelných zdí, které vám nedovolí sejít z cesty.

Tady jsem narazila na hodně vtipnou a zároveň frustrující situaci. Po ulicích se náhodně povalují věci k sebrání, ať už Pokébally, nebo různé berries či jiné drobnosti, obvykle vyznačené třpytícím se bodem (shiny!). Pro ADHD mysl je to mor.

Třpytivé itemy + ADHD mozek = instant fetch quest.

Je jedno, kam míříte. Mozek vás donutí okamžitě změnit směr a jít to sebrat, i kdyby to mělo nepatrnou a pro hru nepodstatnou hodnotu. Jenže tady přicházejí ke slovu neviditelné koridory. Najednou vám zazvoní telefon: „Hej, neměla jsi náhodu někde být?“

Vy stojíte tři kroky od itemu a nemůžete k němu. Tohle už hraničí s psychickým týráním.

Jen taková běžná procházka po Lumiose City | Vlastní gameplay

Mega evoluce: Návrat ikonické mechaniky

Stejně jako předchozí tituly, také Legends: Z-A nabízí jednu unikátní herní mechaniku. Ve Scarlet a Violet se objevila novinka v podobě terastalizace. Mega evoluce letošního titulu jsou však oživením něčeho, co už jsme u Pokémonů viděli, konkrétně právě ve hrách X a Y.

Fanouškům Pokémonů není běžnou evoluci potřeba vysvětlovat. Mega evoluce může nastat u těch druhů, které už dosáhly svého konečného stádia vývoje, ale přece jen by ještě využily nějakou tu energii navíc.

A protože Mega evoluce vyžaduje opravdu hodně energie, trvá pouze chvilku a poté se Pokémon vrátí do své běžné ne tak mega podoby (což třeba v případě Charizarda je i tak dost majestátní vzezření, nicméně taková Mega evoluce jej může posunout dvěma různými směry). V této Mega chvíli získá Pokémon nadlidskou – pardon, nadpokémoní – sílu a je tak poměrně náročné ho porazit v podobě, která není Mega.

Mega evoluce jsou také důležitou součástí hlavní dějové linie. Podivné dění kolem Prism Tower způsobuje, že někteří divocí Pokémoni začínají samovolně procházet Mega evolucí, ale protože jsou bez trenéra, je to pro ně bolestivé a pro okolí jsou nebezpeční. A tak bude jedním z vašich úkolů tyto rošťáky (Rogue Mega-Evolved Pokémon) pacifikovat.

Mega evoluci mohou spouštět jen zkušení trenéři. A vy. A podivné dění kolem Prism Tower.

Chytrý tah, nebo osekání obsahu?

A tím se dostáváme k jisté dějové zkratce, které se vývojáři dopustili a u které se stále nemůžu rozhodnout, jestli je dobrá, opodstatněná, nebo s hráči tak trochu vyběhli a usnadnili si práci o asi tak deset až dvacet hodin contentu.

Jednou z NPC postav, které ve hře potkáváte, je Vinnie, sekretář ředitelky společnosti Quasartico Inc., která ve městě staví zóny pro Pokémony a rekonstruuje Prism Tower. Vinnie je vaším zadavatelem práce na krocení samovolně Mega evolvujících Pokémonů, a tak toho o nich celkem dost ví. V určitou chvíli vám sdělí, že řízené Mega evoluce jsou něco, co využívají pouze ti trenéři, kteří jsou na nejvyšších Rancích v Z-A Royale.

Jenže vy jste jaksi souhrou okolností přeskočili pořadí a umíte je používat daleko dřív. Jakože mnohem mnohem dřív. A tak vás hra po dalším Promotion Matchi, jakési obdobě bitvy se šéfem stadionu z her předchozích generací, vysune z Ranku „Už ne úplně zelený zelenáč“ do Ranku „Fčil může používat Mega evoluce“.

První reakce: Dafug!?

Je patrné, že se tvůrci Vinnieho ústy (nebo teda textovými bublinami) pokusili tento krok vysvětlit. Zároveň je otázkou, jestli by posouvání hry opravdu krok za krokem, Rank po Ranku, neznamenalo, že se neustálé noční opakování Z-A Royale stane repetitivním a tudíž nudným. A také by to znamenalo nutnost přidat dostatek „denního“ obsahu – oněch zmíněných zhruba deset hodin gameplaye.

Vítejte na Ranku F | Vlastní gameplay

Technický stav: lepší než očekávání… za jistou cenu

Pověst předchozích her Scarlet a Violet utrpěla kvůli nestabilnímu výkonu a častým grafickým glitchům včetně viditelně „doskakujících“ objektů. U Legends: Arceus byla situace o něco lepší, hra však měla také jinak stylizovanou grafiku, která byla méně detailní a nabízela tak jistá usnadnění, co se vykreslování modelů týče. Grafické zpracování a výkon na starém Switchi tak vzbuzovaly u nového titulu jisté obavy a možná ne tak vysoká očekávání.

Hra jede překvapivě plynule. Problém s pozdějším načítáním vzdálených objektů jsem za dobu hry zaznamenala pouze v nízkých jednotkách případů. Bezproblémový pohyb po městě je však vykoupen tím, že povrchy budov jsou naprosto ploché. Okna, balkony či květináče na parapetech – všechno je pouze namalované na textuře jinak zcela ploché zdi. Město tak místy působí jako kulisa, za kterou by se nemusel stydět ani kníže Potěmkin.

Osobně mi to však připadá jako velmi drobná daň za plynulý pohyb v dynamických soubojích. V nich nyní neovládáte jen příkazy k útoku aktivního Pokémona, ale také uhýbáte s vlastním avatarem, aby při líté bitvě nepřišel k úhoně (ano, souboj může skončit také tím, že je vyřazen trenér – tento prvek se objevil již v Legends: Arceus).

Z nových soubojových mechanik hodnotím kladně to, že se původní PP, tedy počet použití každého jednotlivého útoku, změnil na cooldown. Vzhledem k tomu, že se nově souboje neodehrávají na kola, ale v reálném čase, je to více než logický ústupek původnímu hernímu režimu.

Otrava a další změny statusu nyní mají opravdu reálný důsledek patrný v souboji i mimo něj (i když i „spící“ Pokémon se může stále nějakým způsobem pohybovat a bojovat). Jedná se tak o první hru, kde jsem se opravdu důkladně předzásobila léčivými přípravky pro různé problémy.

Kaváren je po městě opravdu mnoho. Charizard má rád Ember Roast. Lešení v pozadí dává tušit, že se tu něco buduje. | Vlastní gameplay

Tohle je přepadení!

Vyloženě mě však štvala jedna ze soubojových mechanik, která se týká Z-A Royale. Když se v noci dostanete do bitevní zóny, můžete samozřejmě před soupeře naběhnout. Souboj se tím spustí, avšak soupeř dostane výhodu.

Hra proto nabádá k tichému pohybu v podřepu a skrývání v křoví a za objekty, abyste mohli soupeře přepadnout ze zálohy – pak bude výhoda vaše. Jenže i pokud jste ukrytí a vyšlete svého Pokémona, aby zasadil první ránu – ten se rozpřáhne, vytasí drápy, vycení zuby, nebo začne castit kouzlo – jestliže se v tu chvíli soupeř otočí, výhoda je jeho.

Fyzika říká: Útok už letí!

Hra říká: Nope.

A ještě jednu drobnost bych na hře vylepšila: dabing v cutscénách. Ten totiž chybí úplně. Je to sice typický prvek pokemoních her, podobně jako v Zeldě Link nikdy nemluví. Spolu s tím, jak se hry po technické i příběhové stránce stávají propracovanějšími, by dabované cutscény Pokémon Legends: Z-A vyloženě slušely.

V Lumiose City můžete vyrazit na nákupy – a vrátit se s Heracrossem | Vlastní gameplay

Silný zážitek z jednoho města: Z-A překvapí víc, než zklame

Pokémon Legends: Z-A je mixem chytrých nápadů, technických kompromisů a designových zkratek, které mohou hráče rozdělit. Svět omezený na jedno město funguje překvapivě dobře, souboje jsou osvěžující a výkon na starém Switchi příjemně stabilní.

Na druhou stranu hra přináší i momenty, které místy drhnou – neviditelné zdi, ploché budovy či příběhové zkratky. Celkově je to titul, který má své kouzlo, ale také okamžiky, které donutí věrného fanouška občas pozvednout obočí.

Přepracovaný soubojový systém je rychlejší, dynamičtější a i když trvá delší dobu si osvojit jeho zákonitosti, ve výsledku je dost návykový. Domnívám se, že si hru mohou užít i mladší hráči. Pokud se však Legends: Z-A stanou vaší vstupní branou do světa Pokémonů, hrozí, že si starší tituly s tradičním soubojovým systémem řešeným na kola už tolik neužijete.

Příběh hry se často odkazuje na události z her X a Y. To je jako vábení pro skalního fanouška (a tím nemyslím obdivovatele Geodudů a Onixů): nastal čas vyhrabat z hlubin starou konzoli Nintendo 3DS a znovu se vydat prozkoumat region Kalos? Nebo povedou vaše příští kroky do Hisui ve hře Legends: Arceus?

Hodnocení: 85 Pokéballů ze 100

Naveen a Lida (vlevo) jsou kámoši z týmu. Vinnie je ten týpek napravo | Vlastní gameplay