Proč mě Mel Robbins a její Let Them zasáhlo přesně tam, kde mělo

Milá Mel,

když jsem poprvé narazila na tvoji knihu o teorii Let Them, napadlo mě: Jak se dá napsat celá kniha o tématu, které by se dalo shrnout do dvou nebo tří dílů podcastu, aniž by to bylo pořád dokola? Ale víš co? Líbí se mi tvůj styl. Líbí se mi tvůj hlas. Tak jsem si knihu pořídila – konkrétně audioknihu na Audible.

Teorie Let Them pro mě nebyla úplně nová. Jsem neurodivergentní osoba, která hodně podléhá fenoménu rejection sensitive dysphoria – přecitlivělosti na odmítnutí. Už jako dítě jsem v tom byla vážně dobrá. Spoustu věcí jsem neudělala ne proto, že bych nechtěla, ale protože mi v hlavě běželo: „Co si o mně budou myslet ostatní?“ Máma mi často opakovala: „Přestaň pořád řešit, co si myslí ostatní.“ Ale upřímně – který (pre)puberťák doopravdy poslouchá vlastní mámu?

A pak se o čtvrt století později objeví taková samozvaná „kamarádka Mel“, která mi říká v podstatě to samé znovu. Jenže tentokrát je v tom rozdíl: už mi není dvanáct. Dneska vím, co RSD je – a co všechno mi celý život způsobovalo. A Mel, jejíž hlas poslouchají statisíce lidí po celém světě, hlásá:

„Nech je. Nech je tě soudit. Nech je ti nerozumět. Nech je pomlouvat tě.“

Cesta k přijetí téhle myšlenky je dlouhá (v mém případě skoro třicet let). Ale já to potřebovala slyšet znovu. A znovu. A znovu.

Na té knize jsem si nejvíc zamilovala tvůj hlas – doslova. V audioknize jsem slyšela přesně tu dikci, kterou znám z tvých podcastů a videí. Slyšela jsem tvůj smích. I tvůj pláč. A brečela jsem taky (to neber jako urážku, brečím dost často).

Cením si těch osobních příběhů, které jsi sdílela – maturitní ples svých dětí, stěhování do jiného státu, rodinné trable, hledání sama sebe. Netuším, jestli jsou všechny pravdivé, ale jsou to příběhy. A jestli jsem si z tvé knihy odnesla ještě něco navíc, tak to, že příběhy jsou důležité. Chceš, aby ti lidi naslouchali? Tak jim musíš vyprávět.

A právě proto se mi audiokniha tak dobře poslouchala. Byla osobní. Právě díky těm příběhům nepůsobila repetitivně. Říkala mi přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet. Nestane se zní má nová životní Bible a rozhodně si nehodlám nechat vytetovat žádný citát z tvé knihy – ale vím, že se k ní vrátím.

A tím myslím, že si ji chci pořídit i na papíře. Jen čekám na překlad. Slovenská verze Nechajte to tak vyšla před pár týdny a ta česká, Neřeš to, se má na pultech knihkupectví objevit v listopadu letošního roku. Těším se, až uslyším tvůj hlas znovu – tentokrát ve své rodné řeči (alespoň ve své hlavě, ale pořád doufám také v českou verzi audioknihy).

Tohle nebylo naše první setkání a doufám, že ani poslední. Myslím, že tenhle blog vznikl částečně i díky tobě. Chtěla jsem ho vytvořit – tak jsem ho vytvořila. Teď se učím ukazovat svoji práci lidem a přestat se bát jejich názorů předem. Protože co když se jim to nebude líbit? No a co. Nech je.

To je všechno, co jsem chtěla říct. Díky, Mel.

Přeju ti všechno dobré.

— Jane

---

O knize

V knize Let Them vyzývá Mel Robbins čtenáře, aby se přestali honit za souhlasem okolí a začali žít pro sebe. Její Let Them Theory není o rezignaci – ale o opuštění kontroly. Když se přestanete řídit tím, co si kdo myslí a jak se chová, vznikne prostor pro klid, smysl a opravdové vztahy.

Kniha ukazuje, jak:

• přestat plýtvat energií na věci, které nemůžete ovlivnit

• se přestat porovnávat s ostatními

• se zbavit strachu a pochybností

• se vymanit z očekávání druhých

• budovat upřímná přátelství

• vytvořit si lásku, kterou si zasloužíte

• dělat to, na čem vám opravdu záleží, s větší jistotou

• zůstat odolní vůči stresu a rozptýlení

• najít vlastní cestu k úspěchu, radosti a naplnění