Jak na ADHD – recenze knihy Jessicy McCabe: Průvodce pro Mozky & Srdce
- Jane Dillinger
- 12. 6. 2025
- Minut čtení: 3
Aktualizováno: 15. 10. 2025
Když jsem poprvé slyšela, že How to ADHD vychází jako kniha, můj vnitřní Mozek (hello there!) si radostí poskočil. A pak okamžitě zapomněl, proč vlastně skáče. Klasika.
Pokud už patříte do komunity Brains & Hearts, tedy Mozků a Srdcí, Jessicu McCabe nejspíš znáte z YouTube – zrzavá, energická, mluví s námi, ne na nás, o horské dráze života s ADHD. Její videa vždycky působila jako bezpečné checkpointy v chaotické misi v rozlehlém open‑worldu jménem „dospělost s neurodivergencí“. Ale tohle? Tohle je plnohodnotný herní manuál. A navíc setsakra upřímný.
Od herečky k advokátce ADHD
Jessica se původně nechtěla stát tváří ADHD komunity. Chtěla být herečkou. A svým způsobem jí pořád je – jen hraje jinou roli, než čekala. Místo filmových scénářů předává návody na přežití: jak zvládnout den, jak řídit čas, jak se neutopit ve studu.
Nejsilněji mě zasáhl její příběh o tom, jak byla ve 32 letech rozvedená, na mizině a bydlela zpátky u matky. Což není zrovna životní meta, na kterou by kdokoli z nás mířil. Jessica o tom ale vypráví, protože je to pravda. Protože ADHD není jen o zapomínání a pozdním odevzdávání domácích úkolů. Je to léta trvající pocit, že je s vámi něco v nepořádku, přestože ve skutečnosti jen hrajete život na Nightmare obtížnost bez tutoriálu.
A tahle otevřenost z knihy dělá méně self‑help příručku a víc co‑op kampaň, kde nejste jediní, komu quest itemy padají z rukou.
Takže – o čem to je?
Jak na ADHD je tak trochu memoár, tak trochu tutoriál na neurodivergenci a rozhodně obsahuje celé srdce. Jessica rozebírá největší bossy ADHD – exekutivní dysfunkci, časovou slepotu, hypersenzitivitu na odmítnutí (RSD) – a nabízí praktické strategie, jak s nimi bojovat. Píše tak, jak mluví: vřele, vtipně a přímo k věci (většinou… přece jenom má ADHD).
Oceňuju, kolik hlasů komunity do knihy zapojila. Není to jen „tohle fungovalo mně“, ale „tohle fungovalo mně, tohle někomu jinému a tohle nefungovalo vůbec“. Citace od „Mozků“ z celého světa knize dodávají knize atmosféru globální terapeutické skupiny vytištěné na papír.
Mozky & Srdce
Pokud jste v terminologii noví: “Brains” = „Mozky“ = lidi s ADHD. “Hearts” = „Srdce“ = ti, kteří nás milují a podporují. Kniha mluví k oběma skupinám. A to je jeden z nejcennějších aspektů Jessičiny práce. Chápe, že ADHD není izolovaná věc – zasahuje vztahy, práci, školu, přátelství, sebevědomí.
Díky tomu není Jak na ADHD jen příručkou na zvládání symptomů, ale průvocem pro přestavbu života, který ADHD často rozbourá.
Česky – ale pořád ne snadné čtení
Četla jsem české vydání Jessičiny knihy a jsem fakt ráda, že vyšlo. Jan Melvil Publishing se držel původní struktury a českým čtenářům se tak do rukou dostává zdroj, který by tu jinak chyběl. Jak na ADHD v češtině vyšlo ve stejnou dobu jako Now It All Makes Sense od Alexe Partridge, která (zatím) přeložena nebyla.
Ale… ADHD‑friendly to úplně nebylo. Některé kapitoly by si zasloužily zkrátit a motivační citáty mezi odstavci, byť dobře míněné, mě často vytrhávaly z flow. Místo čtení jsem je lovila po stránce a snažila se je propojit s odstavci. Klasické ADHD odbíhání.
I přes toto drobné tření se ke mně hlavní sdělení dostalo jasně a zřetelně. Zkrátka přebilo všechny překážky. Hlasy komunity, Jessičina otevřenost a celkový tón za tu námahu stojí – i když jsem si k tomu musela dát pár vedlejšáků (a šlofíků).

Poznámka (skoro) po čarou
Začátkem roku jsem poslouchala audioknihu Now It All Makes Sense od Alexe Partridge. Skvělé vyprávění, pokud chcete slyšet pohled na ADHD z britského mediálního prostředí. Přístup, který zvolia Jessica, je úplně jiný. Alex nabízí spíš osobní uvědomění, zatímco Jessica přináší mapu. Ne dokonalou, ale takovou, kde je napsáno: „Tady jsou draci. A mimochodem, ty ten drak nejsi. Jsi bard, co se snaží přežít boss fight s rozhozenými staty.“
Kniha, kterou stojí za to “proglitchovat”
Nebyla to úplně lehká četba. Ironie? Kniha o ADHD mi dala zabrat víc, než jsem čekala. Ale je to zatím jediná kniha, u které jsem cítila, že mě chápe – bez souzení, bez lakování narůžovo. Není to jen soubor informací. Je to společník. Zranitelný, vtipný, trochu chaotický co‑op parťák, který si tím vším prošel a chce, abyste to zvládli taky.
A to je prostě legendární loot pro duši.




Komentáře