Daň z ADHD: Jak jsem zaplatila svou energií (naštěstí zatím ne penězi)

Povím vám příběh o odpadu. Ne metaforickém – opravdovém, popelnicovém.

Včera jsem našla složenku za odvoz odpadu splatnou příští měsíc. „V pohodě,“ říkám si. „To už jsem přece platila.“ Dokonce si živě vybavuju, jak jsem to ukazovala partnerovi v mobilním bankovnictví. Tak jsem ho otevřela znovu, jistá, že tam tu platbu najdu… a nic.

A pak to přišlo: nejdřív zmatení. Pak pochybnosti. A potom ta spirála, kterou zná každý ADHD mozek: „Zaplatila jsem to? Nebo si to jen myslím? Zbláznila jsem se?“

Začala jsem hledat dál. A našla jsem to. Platbu, kterou jsem si tak jasně pamatovala – z loňska.

Paměť nezklamala. Fakt jsem si vybavila, kdy a jak jsem platila. Jenom jsem přehlédla, že to bylo za rok 2024, ne 2025.

Technicky? Faktura ještě není po splatnosti. Žádná finanční katastrofa. Ale stálo mě to absurdní množství mentální energie: hledat, pochybovat, panikařit a pak se vrátit nohama na zem.

Vítejte v realitě, které říkáme daň z ADHD.

Takže co je to ta daň z ADHD?

Termín „daň z ADHD“ označuje reálné náklady – finanční, emoční nebo energetické – které lidé s ADHD často platí jen proto, jak jejich mozek funguje.

Není to samozřejmě daň v pravém slova smyslu. Ale pocitově? Sedí to až moc.

Pokuty za pozdě zaplacené složenky.

Nákupy věcí, co už máme, protože jsme zapomněli, kam jsme je dali.

Předplatné, co jsme zapomněli zrušit.

Členství, co jsme nikdy nepoužili.

Mentální energie investovaná do výčitek ohledně všech ostatních bodů seznamu.

Je to ta neviditelná zátěž: dohánění restů, pocit viny za to, že jsem „zase něco pokazila“ a věčné lepení situací, které nemusely vůbec nastat.

Typické příklady daně z ADHD

• Kupování věcí dvakrát: Sluchátka nikde? Koupíš nová. A týden nato najdeš ta původní v hromadě prádla.

• Pokuty a penále: Pozdě vrácená kniha z knihovny. Nezaplacený lístek za parkování. Poplatek za zmeškaný termín u doktora. Ne proto, že by tě to nezajímalo. Prostě to vypadlo.

• Ztracený čas a energie: Sedneš k daním a místo hodiny tam sedíš pět. Protože papíry jsou na šesti různých místech a mozek na sedmém, navíc odmítá spolupracovat.

• Dvojité nebo zapomenuté plány: Odpovíš „jo, přijdu“, ale zapomeneš. Nebo si vzpomeneš… uprostřed akce. A pak si připadáš jako trouba.

• Plýtvání jídlem: Nemám jednu z těch nablýskaných chytrých ledniček, co by mi každé ráno řekla: „Ahoj, Jane, máš tam jogurt s dnešním datem spotřeby. Dej si ho ke snídani.“ Takže jogurty prostě umírají tiše vzadu na poličce, protože „sejde z očí, sejde z mysli“.

• Impulzivní nákupy: Po vyčerpávajícím dni plném exekutivní dysfunkce klikneš na „koupit teď“, jen aby se spustila trocha dopaminu.

  
  

Není to „jen zapomnětlivost“

Daň z ADHD není jen o zapomínání. Je to o exekutivní dysfunkci – o potížích mozku zvládat plánování, paměť, organizaci, prioritizaci, čas a motivaci.

A ne, není to lenost. Ani nezodpovědnost. Ani nedbalost.

Je to prostě jinak zapojený mozek, který žije ve světě nastaveném pro lineární, neurotypické zvládání úkolů.

A tahle nesouhra? To je ta daň.

Takže co s tím můžeme dělat?

Dani z ADHD se úplně nevyhneme, ale můžeme zmírnit její dopady:

• Automatizuj, co jde. Nastav si trvalé příkazy, připomínky, upozornění v kalendáři.

• Checklisty a rutiny jsou kámoši. Přenes mentální zátěž ven z hlavy.

• Vizuální připomínky. Post‑ity, časovače, aplikace, které ti připomenou, že čas fakt běží.

• Rychlé odpuštění sobě. Uděláš chybu? Oprav ji. Ale nepropadej do spirály pochybností sama o sobě. Každý někdy udělá chybu. ADHD však může způsobit, že jich uděláme o něco víc.

• Mluv o tom. Nejste v tom sami. Sdílení (třeba takovýchto příběhů) bere hanbě vítr z plachet a pomáhá normalizovat, co prožíváme.

Jak udělat neviditelné viditelným

Jedna z věcí, co mi fakt pomohla snížit daň z ADHD (alespoň u jídla), je primitivní papírový trik: seznam věcí, které mám ve spíži.

Máme extra skříň na trvanlivé věci – a já věčně zapomínala, co tam vlastně je. Tak jsem si prostě napsala seznam obsahu a nalepila ho na dveře.

Přidám něco? Zapíšu. Vezmu něco? Škrtnu.

Není to fancy. Není to digitální. Ale funguje to. Protože největší výzvou u ADHD bývá udržet důležité věci na očích. A viditelný seznam = méně plýtvání, méně překvapení a méně paniky při otázce „co bude k večeři“.

A bonus? Malý dopaminový výbuch pokaždé, když něco odškrtnu.

Chyba odhalena, XP přidány

Daň z ADHD z vás nedělá selhání. Dělá z vás člověka – neurodivergentního člověka ve světě, který pro váš mozek nebyl stavěný.

Někdy to stojí pár korun. Jindy, jako včera, je to půl dne ztracené energie a spousta frustrace na fakturu za odpady, která ani nebyla po splatnosti. Odnesla jsem si však z toho i dobrý pocit: Zachytila jsem to. Něco jsem se naučila. A teď o tom píšu. A to už je malý „bonus z daní“. Tak trochu to působí, jako bych z té „daně“ vytěžila aspoň malý zisk.