Mindset jako nečekaný vánoční dárek

V průběhu uplynulých vánočních svátků jsem propadla zase něčemu novému.

Místo dojídání zbytků a sledování pohádek v televizi jsem se přihlásila na bezplatnou sérii webinářů od Sigrun s názvem 12 Days of Masterclasses. Od 25. prosince jsem každé ráno od 10:00 do 11:30 seděla u počítače a poslouchala velmi energickou islandskou dámu, jak mluví o online podnikání.

Ano, chápu, že zjevným účelem celé akce bylo udělat reklamu a prodat její hlavní dlouhodobý kurz. A ano, ten nápad se mi upřímně líbil. Zároveň ale neexistuje žádný vesmír – paralelní ani jiný – ve kterém bych si ho v tuto chvíli mohla reálně dovolit.

Přesto jsem každý den znovu usedla ke stroji. Kafe v ruce, mozek napůl offline, zvědavost na sto procent. A trochu nečekaně se ukázalo, že to stálo za to.

Dvě věci, které mě trochu vytáčely

Nebylo to všechno jen sluníčkové. Pravidelně se objevovaly věci, které testovaly mou trpělivost. Zaprvé: každý den začínal zhruba dvaceti minutami organizační omáčky. Kde najít jaké materiály, jak masterclass propagovat, co můžete vyhrát, kam kliknout, na co nezapomenout a samozřejmě opakované připomínky, ať Sigrun nepíšeme na soukromý profil.

Druhou výzvou byl samotný chat. Nekonečná smyčka stále se opakujících dotazů, den co den. Někdo nedostal e-mail, někomu nefungoval odkaz, někdo nemohl najít pracovní listy, někdo se ptal po nahrávkách minulých webinářů.

Naštěstí (a nejspíš po zkušenostech z předchozích let) má Sigrun celý tým neskutečně milých a ochotných lidí, kteří tenhle chaos zvládali se svatou trpělivostí. Odpovídali na ty samé otázky znovu a znovu a do chatu házeli odkazy na pracovní listy, infografiky a další materiály zmíněné během prezentací.

A ke cti Sigrun slouží i to, že každou lekci – hned po tom opakujícím se organizačním rozjezdu – začínala odpovídáním na otázky z předchozího dne a krátkým shrnutím hlavní myšlenky, než se pustila do nového tématu.

Co mě ale překvapilo nejvíc, bylo to, jak moc jsem se na ta rána začala těšit. Ne v tom stylu guru produktivity a „zázračné páté ranní“, spíš v tichém pocitu, že se mi někde uvnitř něco nenápadně přeskládává.

Upřímně a nekriticky: tahle bezplatná série masterclass mi dala víc než většina placených online kurzů, které jsem v roce 2025 vyzkoušela (čímž samozřejmě nemyslím kurzy Vyšší melvilí, ty byly ve všech případech skvělé). Podnikatelské strategie nebo principy cenotvorby nebyly tím hlavním. Pro mě byl daleko důležitější drobný posun v mindsetu, který se mi zaryl hlouběji, než jsem čekala.

Myslela jsem si, že už mám růstové nastavení

Před mnoha lety jsem četla knihu Nastavení mysli od Carol Dweck a zavírala ji s pocitem, že mám spíš růstové nastavení mysli. Základní myšlenka je jednoduchá: lidé s fixním mindsetem věří, že schopnosti jsou dané, zatímco lidé s růstovým mindsetem věří, že se dovednosti a inteligence dají rozvíjet. Souhlasila jsem, přikývla a uložila si to do šuplíku „tohle už znám a víceméně tak žiju“.

Sigrun pracovala s podobným konceptem, pro který ale používala mírně odlišné pojmy: abundance mindset (nastavení na hojnost) a scarcity mindset (nedostatkové nastavení).

Působilo to trochu jako jiný obal pro stejný koncept, přesto se v něčem trochu liší. A tak jsem poslouchala a hledala dál.

A najednou... něco secvaklo.

Hojnost vs. nedostatek (ne ta instagramová verze)

Scarcity/nedostatkový mindset vypadá asi takhle:

• Nemám dost času, peněz, možností, příležitostí.

• Když někdo jiný vyhraje nebo uspěje, já prohrávám.

• Musím být opatrná, malá, tichá a připravená na zklamání.

Abundance/hojnostní mindset naopak říká:

• Příležitosti jsou neomezené.

• Úspěch někoho jiného neblokuje moji cestu.

• Růst vytváří další růst.

Nedostatkové nastavení mysli vychází z přesvědčení, že zdrojů není dost pro všechny a že úspěch druhých zmenšuje moje vlastní šance.

Nastavení na hojnost oproti tomu předpokládá, že růst plodí prostor pro další růst, že příležitosti nejsou konečné a že úspěch jiných mi nestaví závoru do cesty.

Na papíře to vypadá podezřele podobně jako růstový versus fixní mindset. V praxi se to ale nemusí projevovat úplně stejně – obzvlášť pokud jste roky opatrní, bez peněz, vyhořelí…

nebo všechno dohromady.

Situace se začala trochu komplikovat, když přišla řeč na peníze. Pořád si nejsem úplně jistá, jestli část toho vyprávění o hojnosti neměla účastníky webinářů trochu nenápadně povzbudit, aby se nad cenou Sigrunina kurzu příliš nezamýšleli.

Vidím totiž zásadní rozdíl mezi vědomou investicí do vzdělání a finančním rozhodnutím s vysokým rizikem, poháněným hlavně nadějí. Někteří účastníci otevřeně popisovali, jak využili rodinné úspory s vírou, že se jim to vrátí. A i když věřím, že mnohým z nich to vyjde, pro mě tohle řešení prostě nebylo.

Ne proto, že bych nevěřila v investování do sebe, ale proto, že „strašně moc peněz hodně rychle“ není mindsetový problém. Je to logistický problém. Neumím si představit nakráčet 2. ledna do banky s žádostí o podnikatelský úvěr a doufat, že do konce března budu mít dostatek klientů na splacení.

A přesto mi to pomohlo

Navzdory tomu všemu mi tahle zkušenost pomohla. Hodně.

Ne tím, že by mě přesvědčila koupit si něco, na co nemám, ale tím, že mi pomohla přenastavit vztah k času, možnostem a důvěře v sebe samu. Mindset, který se mnou zůstal, není o bezhlavém optimismu ani o předstírání, že finanční limity neexistují. Je o tom, že si přestávám zavírat dveře dřív, než má realita vůbec šanci odpovědět.

Kurz jsem si nekoupila. Nekoupila jsem si ani downsell – odlišný kurz zaměřený na budování e-mailové databáze, cenově někde na úrovni all-in-one softwaru. Objektivně to byla dobrá nabídka, ale v mé situaci to pořád bylo víc, než jsem si mohla dovolit.

Odcházela jsem ale s něčím možná cennějším: tichou jistotou, že vlastní růst nepotřebuje ničí svolení, jen konzistenci a o něco širší mentální rámec. Na nečekaný vánoční dárek je to překvapivě solidní drop.

---