The Cherry Tree Theory: Když problém není ve stromu, ale v půdě

Recenze audioknihy The Cherry Tree Theory, která prostřednictvím metafory nekvetoucí třešně zkoumá trauma, neurodivergenci, závislosti, stud i cestu k osobní změně.

Existuje zvláštní druh seberozvojových knih, které vám během tří set stran vysvětlí, že klíčem ke štěstí je ranní ledová sprcha, pětiminutová meditace a dostatečně silná víra ve vesmír. Pokud to nezabere, zřejmě jste se neusmívali dostatečně intenzivně.

The Cherry Tree Theory jde přesně opačným směrem. Místo univerzálních pouček nabízí jednu zdánlivě obyčejnou metaforu a na ní staví překvapivě hlubokou úvahu o traumatech, studu, neurodivergenci, závislostech i lidské schopnosti změnit vlastní život. A přestože podtitul knihy zní poměrně nekompromisně – „A Simple Guide to Stop F*cking Up Your Life“ – ve skutečnosti nejde o žádný agresivní motivační manifest. Naopak. Je to možná jedna z nejempatičtějších knih, které jsem za poslední dobu poslouchala.

Autory jsou Rich a Rox Pinkovi, které nejspíš budete znát z projektu ADHD Love. Jejich videa se během několika let stala virálními, protože dokázala s humorem i upřímností popsat každodenní realitu života s ADHD a později také s autismem. Rox svou diagnózu znala už delší dobu, zatímco Rich se dozvěděl, že je autista, až relativně nedávno. Společně už vydali knihy Dirty Laundry, Small Talk nebo dětskou knížku Ady and Me a letos se po několika letech vztahu také vzali.

Třešeň, která odmítá kvést

Celý příběh začíná nenápadně. Rich a Rox se nastěhují do nového domu a na zahradě objeví třešňový strom. Je jaro a všechny okolní stromy se topí v květech. Jen ten jejich zůstává holý.

První myšlenka je vlastně úplně lidská. Strom je rozbitý. Něco je s ním špatně. Možná už umřel.

Jenže místo aby ho okamžitě pokáceli, rozhodnou se zjistit, jestli v něm ještě zůstaly nějaké známky života. Když objeví první náznaky, začnou pátrat dál. Je v okolí nějaký jed? Jsou zdravé kořeny? Má dostatek světla? Je problém v půdě? Nepotřebuje něco prořezat?

Rich a Rox na příkladu hledání potíží tohoto stromu postavili hlavní myšlenku, na které celá Cherry Tree Theory stojí. Pojmenovali sedm kroků, které musí zahradník udělat, aby měl strom šanci opět vykvést.

Člověk je zároveň tím stromem i zahradníkem.

Nemůže změnit všechno, co se mu v minulosti stalo, ale může prozkoumat prostředí, ve kterém žije dnes, odstranit překážky, které ho dusí, a vytvořit lepší podmínky pro vlastní růst.

Na papíře to zní jednoduše. Ve skutečnosti jde o velmi nepříjemnou práci, která často znamená podívat se hluboko do vlastního příběhu a přiznat si věci, které člověk roky vytěsňoval.

Když metafora stojí na skutečných životech

Síla knihy neleží jen v samotném podobenství, ale hlavně v tom, že Rich ani Rox nepíšou z pozice mentorů, kteří všechno vyřešili a teď rozdávají moudra ostatním.

Naopak velmi otevřeně vyprávějí vlastní životní příběhy.

Rich popisuje dětství poznamenané zneužíváním, velmi brzké otcovství, dvě rozpadlá manželství i závislost na hazardu, která postupně přerostla do katastrofálních rozměrů. Přišel o více než sto tisíc liber rodinných úspor a dostal se do bodu, kdy uvažoval o sebevraždě. V knize popisuje okamžik, kdy jel po dálnici s úmyslem ukončit svůj život nárazem do mostního pilíře, a zastavila ho až představa jeho dvou malých dětí.

Rox zase mluví o smrti své matky na rakovinu, o dlouholeté nevěře svého otce, o pocitu zrady i o tom, jak přišla o pocit domova. Otevřeně popisuje závislost na alkoholu a drogách, sebepoškozování, destruktivní vztahy i dlouhé období, kdy střídala partnery jen proto, aby nemusela cítit vlastní prázdnotu. V roce 2018 nastoupila do anonymních alkoholiků a rozhodla se pro osmnáct měsíců celibátu, během kterých začala svůj život stavět znovu od základů.

Oba své příběhy vyprávějí bez senzacechtivosti a bez potřeby šokovat. Nepůsobí jako traumatický katalog neštěstí, ale jako vysvětlení, proč dnes přemýšlejí právě tímto způsobem. Je velmi těžké číst jejich úvahy o prořezávání větví nebo hledání jedů v půdě a nevnímat za nimi konkrétní lidské zkušenosti.

Kniha o neurodivergenci, která není jen o neurodivergenci

Fanoušci ADHD Love samozřejmě dostanou přesně to, co čekají. Rox otevřeně mluví o ADHD, Rich o autismu a oba ukazují, jak odlišně mohou lidé vnímat stejné situace nebo proč se některé každodenní problémy nedají vysvětlit pouhou leností či nedostatkem disciplíny.

Překvapivě jsem ale neměla pocit, že poslouchám knihu primárně o neurodivergenci.

Ve skutečnosti je mnohem víc o prostředí.

O tom, že člověk může strávit roky přesvědčením, že je pokažený, zatímco skutečný problém leží v toxických vztazích, nevyřešených traumatech, studu nebo systému, který po něm vyžaduje něco, co nikdy nebyl schopen dlouhodobě zvládat.

Právě tahle část se mě osobně dotkla asi nejvíc. Když člověk dostane diagnózu ADHD až v dospělosti, často za sebou táhne desetiletí pocitu, že je prostě líný, nespolehlivý nebo méně schopný než ostatní. Že ostatní třešně kolem něj kvetou a on jediný z nějakého důvodu selhává. Jenže právě metafora nekvetoucího stromu obrací celou otázku naruby. Co když problém nikdy nebyl ve stromu? Co když měl jen od začátku úplně jiné podmínky?

Neznamená to zbavení se odpovědnosti ani hledání výmluv. Právě naopak. Pokud jste zároveň stromem i zahradníkem, pak máte možnost převzít odpovědnost za změnu prostředí, odstranit jedy, ošetřit kořeny nebo přestat srovnávat svůj rozkvět s ostatními. Jen už tu odpovědnost nestavíte na pocitu studu, ale na pochopení skutečné příčiny.

Audiokniha, která získala něco navíc

Na celé situaci je navíc jedna krásně ironická drobnost. Rich a Rox nejdřív vydali tištěnou knihu a e-knihu... a pak si uvědomili, že vlastně úplně zapomněli na audioknihu.

Je to tak trochu učebnicový ADHD moment.

Audiokniha proto vyšla až s několikatýdenním zpožděním, ale paradoxně jí to možná prospělo. Oba autoři si ji načetli sami a výsledkem je mimořádně autentický zážitek. Pokud jejich hlasy znáte z YouTube, Instagramu nebo podcastu Late Bloomers, působí poslech velmi osobně a některé pasáže získávají úplně jinou sílu, než jakou by pravděpodobně měl profesionální herecký přednes.

Navíc je cítit, že nejde jen o text napsaný pro čtenáře. Je to příběh lidí, kteří ho sami prožili a sami ho znovu vyprávějí.

Co jsem si z knihy odnesla

Na obálce stojí podtitul „A Simple Guide to Stop F*cking Up Your Life“, ale ve skutečnosti bych knihu popsala úplně jinak.

Je to návod, jak přestat nenávidět vlastní třešeň.

Celá metafora stojí na jediné, ale nesmírně důležité myšlence: pokud strom v sezóně nekvete, neznamená to automaticky, že je líný, rozbitý nebo vadný. Pravděpodobně existuje konkrétní důvod, který mu v růstu brání. Ten důvod může být v půdě, v kořenech, ve světle, v jedech kolem něj nebo v něčem, co není na první pohled vůbec vidět.

Stejně tak člověk nemusí být pokažený jen proto, že se celý život srovnává s někým, kdo vyrůstal v úplně jiných podmínkách.

Na The Cherry Tree Theory nejvíc oceňuji právě to, že neprodává jednoduché recepty ani falešnou naději. Neříká, že všechno bude snadné, že stačí změnit myšlení nebo že vesmír zařídí zbytek. Naopak tvrdí, že skutečná změna je často bolestivá, vyžaduje odvahu, přísnou upřímnost i ochotu kopat hluboko do vlastního příběhu.

A možná právě proto na mě fungovala.

Protože místo dalšího křiku na vlastní větve nabízí něco mnohem praktičtějšího: vzít do ruky rýč, podívat se pod povrch a konečně zjistit, proč ten zatracený strom už tolik let odmítá kvést.

---

Topics: The Cherry Tree Theory recenze, ADHD, neurodivergence, trauma a uzdravení, osobní rozvoj, psychické zdraví

As an Amazon Associate I earn from qualifying purchases.

Jako účastník programu Amazon Associates vydělávám na způsobilých nákupech.