Duo, musíme si promluvit: Jak se z Duolinga stala otravná mobilní hra (a proč to ADHD mozek bere osobně)

Po sedmi letech jsem si řekla, že dám Duolingu druhou šanci a prostě si stáhla aplikaci. Třeba opráším pár japonských slovíček. Možná si vybuduju nový rituál.

První, čeho jsem si všimla? Reklamy. Všude.

Po každé lekci na mě vyskočí okno: „Kup si Premium!“ „Odemkni Super Duolingo!“ – nebo rovnou reklama jako v mobilní hře, když potřebujete další životy nebo pokusy.

Pak jsem zjistila, že některé typy lekcí jsou schované za paywallem. Ne jen tak ledajakým – ale jako součást nejdražšího typu členství.

A když jsem si myslela, že už mě nic nepřekvapí, Duolingo změnilo systém srdíček na baterku. Teď vám každá odpověď (ano, i ta správná!) ubírá energii. Jasně, pokud máte sérii správných odpovědí, něco se vám vrátí… ale nikdy dost na to, abyste baterku dobili do plna. Přeloženo: zvládnete tak dvě tři cvičení a jste out. Někdy vám dojde energie uprostřed lekce.

Chápu – Duolingo není charita, ale byznys. Jenže způsob, jakým to udělali, působí… no, jako paywall převlečený za „novou feature“. Po týdnu a půl jsem se rozloučila s Duem (ano, tou zelenou sovou) – nejspíš navždy.

Gamifikace: zábavný quest… dokud není

Duolingo vždycky stálo na gamifikaci – série, žebříčky, zkušenostní body. Když to funguje, je to super: to malé „ding!“ je jako kapka dopaminu a sledovat, jak váš XP bar leze nahoru, má vibe levelování postavy v RPG.

Jenže pak přijde temná strana (síly):

• Série se změní v minové pole: vynecháte den → ztratíte sérii → spadnete do černobílého myšlení. „No tak na to se můžu rovnou vybodnout.“

• Žebříčky jsou spíš žebříčky hanby: soutěžíte s lidmi, co mají 14 000 XP za týden. Jsou to vůbec lidi?

• Notifikace působí víc jako pasivně-agresivní spolubydlící než motivátor. „Hele, dneska jsi ještě necvičila.“ Díky, Duo. Já vím.

Najednou to není o tom, že se učíte jazyk. Jen krmíte appku.

ADHD + učení jazyků = komplikovaný quest

Pro ADHD mozek není učení jazyka jen o zapamatování slovíček. Je to emoční boss fight.

Hyperfokus mód: odemčen (dočasně)

Začátky? Totální smršť: hodiny drcení slovíček, binge japonských seriálů „pro studijní účely“, nejspíš i nový krásný sešit na poznámky. A pak… puf. Dopamin zmizí. Najednou je otevření aplikace jako loadování starého savu, na který nemáte náladu.

Černobílý achievement systém

Motivace u ADHD ráda jede extrémy: buď budu mluvit plynule zítra, nebo na to kašlu navždy. Série a soutěžní mechaniky tenhle černobílý přístup jen přiživují – vynecháš den a máš pocit, že quest selhal.

Debuff nudy

Gramatická cvičení? Opakování kartiček? Poslech stejné nudné věty pořád dokola? Naše mozky protestují. Potřebujeme příběh a zábavu – a „opakuj: tohle je pero“ fakt není ten typ contentu.

RSD + mluvení s lidmi = social PvP na hardcore obtížnost

A pak tu je mluvení. Ajaj. Myšlenka napsat cizinci na HelloTalk? Jako vstoupit do PvP zóny v základním vybavení. Pro mozek s RSD (z anglického Rejection Sensitive Dysphoria, zjednodušeně: strach ze selhání + hypersenzitivita na odmítnutí) je představa, že uděláte chybu nebo budete znít jako blbec, naprosto paralyzující. Tak to radši odkládáme. A tím si sami podkopáváme učení.

Ahoj Lily, tebe mám ráda, ale tvého zeleného šéfa ne

Takže… co s tím?

Řešení není „vykašlat se na učení jazyků“. Řešení je najít metody, které hrají s naším mozkem, ne proti němu.

• Duolingo na zahřátí, ne jako hlavní quest. Dvě rychlé lekce a pak něco, co vás fakt baví – anime s titulky, manga, hudba.

• Odměňujte se za vlastní progres, ne za to, co říká žebříček. Oslavte, že si umíte objednat ramen v japonštině, ne že máte 53denní sérii.

• Bezpečné vykecávání. Jazykové appky jsou fajn, ale začít můžete i tím, že mluvíte sami se sebou nebo posíláte hlasové zprávy kamarádovi, co vás nebude soudit.

• Spojte učení se zájmy. Hrajete hry? Hrajte v japonštině. Milujete hudbu? Překládejte texty. Učení = objevování.

Mission debriefing

Duolingo bývalo zábavné, dokud to byla hra. Ale když se z herních mechanik stane cash grab zabalený do pocitu viny, je čas dát uninstall. Jazyková cesta nemusí být závod o žebříčky nebo nekonečná nepřerušená série – klidně to může být pomalý side quest. S hromadou respawnů, odboček a vedlejších misí podle chuti.